Na Corvu je jen jedno městečko. Pár baráků, miniaturní letiště a malý přístav. Ostatně je to jen maličký ostrůvek uprostřed Atlantiku. Sopka s kráterem, nevelká plošina vybíhající do moře a útesy. A krávy. Hodně krav.

Stejně jako na ostatních Azorských ostrovech je i tady neplacené místo na kempování. Hned vedle letiště. V osm ráno mě budí první letadlo. Ideální čas na vstávání. Odpoledne slyším ještě dvě, zbytek víkendu nic. Velký provoz tu naštěstí není.

Ani Azorům se nevyhýbá vlna veder, která zaplavila celou Evropu. Noční vedra jsou stálým stavem a já tak spím v namočeném termoprádle, abych byla ukryta před komáry a zároveň se neuvařila ve spacáku. V noci je snad ještě větší vedro, než ve dne. Člověk se tu klidně může válet jen v triku a kraťasech.

Trochu jsem tu uvízla. Letadlo se najednou naplnilo a já prošvihla nákup letenek. Krávy v kráteru už jsem viděla, medúzy v oceánu taky, i v místní hospodě už jsem byla. Ze své hamaky vidím až na druhou stranu letiště, kde jsou staré mlýny na obilí. Ideální čas znovu vytáhnout blok a malovat. A tak beru papíry a vydávám se za mlýny.

Obraz v obchodě.