Jsem líná, dopoledne suším výbavu a poflakuju se. Ve dvě hodiny mi jede bus do Santa Cruz, kde naprosto výjimečně zrovna prší. Vzdávám se a na náměstí se schovávám do baru. Musím ještě pár hodin počkat na loď na Corvo. Ideální čas dopsat deník.
Loď je možná trochu silné slovo. Člun by asi bylo vhodnější. Spolu se mnou se naloďují i dvě mladé francouzky. Jakmile vylezeme z lodi, dáváme se do řeči a tohle milé setkání končí večeří a litrem a půl vinho verde. Pozorujeme rudé slunce zapadající za mlýny z dob minulých a společně se jdeme i zabydlet do kempu. Ony normálně do stanu, já si věším hamaku pod přístřešek se stolkem. Ráno se nechají vyvézt ke kráteru a snad už večer mi mávají a loučí se se mnou, zatímco se válím na pláži. Oni jdou zas o ostrov dál, já si tu budu ještě chvíli užívat ten vynucený klid. Skoro nic tu není a tak nemám potřebu se neustále někam hnát.
