Tahle malba začala i zakončila mou cestu. Předtím, než jsem se někam vydala jsem prohlížela mapy ve snaze najít místa, kde bych se mohla schovat a přespat v hamace. Na ostrově, který podle map a fotek nemá zrovna moc lesů, to není tak jednoduchý úkol. Samozřejmě mě občas přepadala nervozita. Co jsem si to na sebe zase vymyslela? Sama, na několik týdnů, na místě které vůbec neznám. Jen se spacákem a blokem papírů.
Při tom cestování po Google mapách jsem narazila na jedno místo. Starý rozpadající se viadukt v emeraldově zelené krajině. Pod jedním z jeho oblouků procházelo pár postav a ve mne to z nějakého důvodu evokovalo Kraj z Pána prstenů. Nevím proč, ale dodalo mi to odvahu. Asi jsem si připadala trochu jako Bilbo odhodlávající se k dobrodružství. A tak jsem vzala papír a tuhle scénu jsem si začala malovat.
Odlet nastal dříve, než jsem obrázek stačila dokončit. Na to místo jsem ale nezapomněla. Skoro po dvou týdnech chození jsem ho našla. Někde na půl cesty mezi hlavním městem a Sete Cidades. Ten pohled, který jsem našla na mapách tam už ale nebyl. Po obou stranách pěšiny se tyčily obří, trny pokryté, brazilské rebarbory. Jako jedna z řady invazivních rostlin začala celé ostrovy nemilosrdně zaplavovat. Na síle okamžiku to ale neubralo, byla jsem tam.
