Día de los Muertos se v posledních letech stal jedním ze symbolů Mexika. Je to spíše zásluhou Hollywoodu, který tento svátek posunul dál od českých dušiček a blíž k americkému Halloweenu a dal mu prostor v kasovních trhácích, jako byl James Bond, než samotných Mexičanů, že tento svátek dnes zná celý svět. I pro mě jsou to oslavy reprezentující Mexiko a něco, co jsem rozhodně nechtěla minout. Povinnosti mě ještě držely doma, když oslavy pomalu začínaly, jejich vyvrcholení jsem ale stihla. Spojení v tu dobu nebylo nejlepší, respektive nejlevnější, takže moje cesta začala letem z Prahy do Londýna, po pár hodinách čekání následoval dlouhý let do Orlanda na Floridě, kde jsem strávila noc na letištní lavičce. Ráno let do Cancúnu a konečně zbrusu novým vlakem do Méridy. Kvůli únavě a časovému posunu už jsem nevěděla, jestli je dnes včera, nebo zítra, ale celá cesta mi trvala bezmála dva dny. Než jsem došla do hostelu, byl už večer a spustil se silný déšť…

Neměla jsem nic k jídlu, a tak jsem se rozhodla porušit svoje první pravidlo a vydat se do města po setmění. Naštěstí je zrovna Mérida považována za jedno z vůbec nejbezpečnějších míst Mexika a podle statistik je dokonce bezpečnější než celá řada evropských měst, která bez obav navštěvujeme. Už tahle večerní procházka mi ukázala, že to nebude tak dramatické. Cestou do supermarketu jsem potkávala jen usměvavé tváře, které mi okamžitě přály hezký večer. Něco, na co z domova opravdu nejsem zvyklá. Největšímu nebezpečí jsem tehdy čelila při chytání pantoflí, které mi uplouvaly mezi auta. Déšť byl totiž natolik silný, že už začínal zaplavovat ulice do výše kotníků a na nerovných chodnících mi pantofle často zklouzávaly.

Ráno byla ulice před hostelem kompletně zaplavená a mně se vůbec nechtělo ven. Nakonec jsem se ale odhodlala a brzy zjistila, že si s deštěm nezvládají poradit jen některé ulice tohoto starého koloniálního města a většina je bez problémů průchozí. Nakonec jsem tak byla za déšť ráda. Mraky totiž dovolily mojí bílé kůži přivyknout na místní slunce, které i v listopadu dokáže pěkně pálit. Navíc déšť k Día de los Muertos patří a je oslavován. Otevírá totiž nebe a usnadňuje cestu duší ze světa mrtvých mezi živé. Právě vzpomínky na zemřelé a jejich pomyslný návrat mezi nás jsou jádrem Día de los Muertos (Dne zemřelých). Pompézní průvody ve stylu brazilského karnevalu jsou spíše produktem Hollywoodu, který Mexiko poměrně rychle převzalo. Je to totiž dobré pro turismus a dobře to sedí k veselé mexické nátuře. Tradičně se ale jednalo o mnohem komornější svátek v rodinném kruhu.